skáčeme z útesu
bozky chutia ako gin
namiesto vzduchu dym
ešte chvíľu vydrž kým
narazíme na dno
našich duší
aj keď každý z nás
tuší, že príde mráz
a ukradne nám úsmevy
a kam sme to dospeli
budeme sa pýtať
zatiaľ môžme splývať
splývať spolu v jedno
kým ďaleko je svetlo
a blízko je rozkoš
dnes obavy odlož
rozplyňme sa v daždi
tak to robí každý
hovoríme sami sebe
kým ťa beriem nahú
k sebe, sa tlačíme
no nič necítime
teda až do chvíle
kým to neskončíme
pri sebe ležíme
márne sa snažíme
nájsť súlad duší
a v mysliach hučí
že toto je dno.
Navbar
krása *.* <3
OdpovedaťOdstrániť:)
OdstrániťDno,
OdpovedaťOdstrániťto Tvé dno je hezčí než to mé,
na které jsem se dostala nejednou...:-(
Hlavne sa na to dno opäť nedostať. :)
OdstrániťWow.
OdpovedaťOdstrániťNádherné.
Přiznám se, že patřím k té zavrženíhodné generaci, co není zrovna odborník na slovenské autory a čtu tedy převážně české texty, ale způsob, jakým píšeš ty mě hodně oslovil :)
A Dno je opravdu velmi dobré, úplně z něj cítím emoce...
Som rád, že si si v básni našla a že sa Ti páči, napriek malej jazykovej bariére. :-)
Odstrániťdobré!
OdpovedaťOdstrániťďakujem! :)
OdstrániťDno je krásné, které nás učí z něho vyjít,
OdpovedaťOdstrániťTen kdo chce a bude snahu a sílu mít.
a bude-li chtít, opět na vrcholu může být. :-)
môže, otázne je či chce :-)
OdstrániťHádám, že tomu se člověk nevyhne. Ze zkušenosti vím, že když se dno překoná, dovede to vytvořit cosi ještě lepší a trvalejší.
OdpovedaťOdstrániťBáseň je nádherná, hluboká a krásně syrová. ;)
Som rád, že sa páčilo :-) Samozrejme je ideálne ak sa z dna ľudia dostanú spolu a ostanú spolu aj na vrchole :-)
Odstrániť